Na Základní škole bratří Fričů v Ondřejově jsme byli součástí edukačního programu, který zprostředkovala Živá knihovna OPIM. Program pro žáky sedmých ročníků měl tři stanoviště a na každém zazněl jiný silný životní příběh. Jana Krejčí mluvila o duševním zdraví a Orest Pastuch, režisér a herec z Ukrajiny, o tom, jaké je začínat znovu v nové zemi poté, co mu život zásadně změnila válka.

Hubert Trýska mluvil o životě po nehodě a o otázce: Co dál, když se během několika vteřin změní celý život? Přivezl ukázky různých typů protéz a společně se žáky si vysvětlili, jak fungují a jaké možnosti dnes lidé po amputaci mají.

Nechtěli jsme, aby to byla klasická přednáška. Důležitější bylo vytvořit otevřený prostor, kde se žáci mohou bez obav ptát na to, co je skutečně zajímá. A ptali se velmi dobře: Jak se nehoda stala? Byl při vědomí? Jaká byla bolest? Bolí ho ruka i dnes? Jak se naučil znovu fungovat? Jaký má vztah s člověkem, který tehdy řídil, a jsou stále v kontaktu?

Právě takové otázky dokazují, že podobná setkání mají smysl. Žáci byli otevření a přirození a bylo znát, že o tématech opravdu přemýšlejí.

Pokud si odnesou jediné – že člověk s handicapem není někdo, koho je potřeba litovat, hodnotit nebo se mu vyhýbat, ale člověk se svým příběhem a zkušeností – program splnil svůj účel. A když jednou potkají člověka s handicapem a budou s ním mluvit stejně přirozeně jako s Hubertem, budeme moc rádi.

V tom vidíme smysl spojení edukačních programů s Živou knihovnou OPIM: v osobních setkáních, skutečných příbězích a tématech, o kterých se běžně moc nemluví.