Bylo mi čtrnáct. Chodila jsem na základku, trávila čas s kamarádkami a dělala to, co holky ve čtrnácti normálně dělávají. Chodila na nákupy a užívala si obyčejné věci, které v tom věku znamenají všechno.

Byl pátek 13. dubna 2001. S kamarádkou jsme byly na nákupech, ale předtím jsem šla navštívit babičku v nemocnici. Při odchodu se mě ptala, proč zrovna v pátek třináctého někam jedu, že to přináší smůlu. Smála jsem se. Netušila jsem, jak moc velkou měla pravdu.

Zhruba před rokem se Laďovi a jeho rodině od základu změnil celý život, když se mu v lese stal těžký úraz ruky. Následujících dvanáct měsíců se odehrával boj o záchranu Ladikovy pravé ruky.  Doktoři i on sám bojoval, avšak marně. Aby toho nebylo málo, bratr je silný cukrář a 4× denně si píchá inzulín. Má dvě děti, dceru Kačenku (8 let) a syna Miloška (14let).

Peníze ze sbírky budou použity na úhradu Bionické ruky, kterou mu bude Protetické centrum v Uherském Hradišti vyrábět. Zbývající částku využijeme na rehabilitaci a cestovné, kterou Ladik bude potřebovat, aby se s novou rukou naučil fungovat.