Naďa byla ještě na střední škole, když se její život obrátil vzhůru nohama. Cestou na brigádu ji na přechodu srazilo auto. Přestože záchranáři byli na místě během několika minut, poranění pravé ruky byla natolik vážná, že lékaři museli přistoupit k amputaci.
Dlouho bojovala s bolestí, strachem i beznadějí. Ale nevzdala to. Dnes studuje sociální práci a chce se v budoucnu věnovat pomoci jiným lidem s hendikepem.
Myoelektrická protéza by jí umožnila zvládat každodenní činnosti samostatně – od učení až po běžné domácí úkoly. Její snem je znovu si zahrát na klavír, i kdyby jen pro radost.
UPOZORNĚNÍ: TENTO PŘÍBĚH JE FIKTIVNÍ A SLOUŽÍ POUZE JAKO ILUSTRATIVNÍ